Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





1. Kapitola

18. prosince 2011 v 13:28 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Tak a je tu první díl nového cyklu, užijte si to . (Přepsáno)
UPOZORNĚNÍ: HET bez věkového omezení.


LEILA :

"Buďte tiše a ať vás nikdo nevidí. Na domluveném místě v domluvený čas." Hlesl Jenda, můj bratr- dvojče.
S Týnkou jsme kývly, že rozumíme a tiše se vypařily do temných ulic. Utíkáme již delší dobu, když mi začne blbnout komunikátor, co mi dal bratr. Tiše doběhnu k Týnce a zařadim se vedle ní.
"Funguje ti sluchátko?" syknu tiše.
"Jo." odpoví.
"Hmm, to je pěkné, mně ne." Drcnu do ní.
"Už tam budem, jen plká nějaký nesmysly." Zašklebí se na mě.
Jemně se uchychtnu a dál ji následuju. Objevíme se u starého skladu, který se už dva roky nepoužívá. Je naplněn všemožnou výzbrojí. Vybereme s Týnkou pár hezkých zbraní, hlavně střelných a já si vezmu jednu katanu, mám pro ně zvláštní slabost, o které nikdo neví. Když už máme dost a více jich nepobereme, vydáme se zase na cestu. Běžíme spousty ulic, které lemují staré domy a po většinou zříceniny či některé pozustatky po ohni. Pomalu začneme zpomalovat a před sebou vidíme naši skupinku rebelů, jak nás nazvali ty zrůdy, které nás pronásledují, jsme jedni z posledních lidí co nežijí v podzemí. V naší skupince je už zmiňovaný Jenda, moje a Jendova matka Dajen, dále Andrew a Raven a samozřejmě Týnka a já.
"No, to je dost, že jste tu. "zavrčí na nás Jenda.
"Aby ses nepoto, milý bratříčku, jen jsme si pro něco skočily." setřu ho, teatrálně potřesu báglem plný zbraní. Sice proti těm zrůdém je to neúčinné, ale to vědět nemusí. Aspoň, že proti lidem co se dali na jejich stranu jsou stále účinné, i když nevím jestli se to lidmi dá ještě nazvat. Pokračuju klidně k autu, kde už máma sedí za volantem.
V půli kroku ztuhnu a rychle se otočím. Týna se otočí za mnou, ale jen ji odstrčím blíž k autu i s báglem který jsem stále třímala v ruce. Postavím se tváří v tvář nestvůře, která se na mě řítí s hrozným řevem. Jak omámená natáhnu ruku, ze které vyšlehne černý plamen, který sežehne obludu jako nic. V šoku se svezu na kolena a začnu se třást. Tak dlouho jsem nepoužila svou moc a navíc jestli už jsou tu dokonce tyhle potvory, tak se potřebuju dostat zpátky do Sídla a doučit se vše co bude možné, ale ostatní s sebou vzít nemůžu. Prohání se mi hlavou jedna pochmurná myšlenka za druhou.


RAVEN :

Všichni se s děsem díváme na Leilu a na spálené tělo něčeho, co nedokážu identifikovat. Sice už jsem pár příšer viděl, ale tahle byla jiná taková dravější strašnější děsivější... Navíc co to Leila udělala? Co se přesně stalo? Je tu spousta nevyřčených otázek a žádná odpověď.
"Všichni nasedat! Ravene vem Leilu a jedeme." Zavelí vůdčí hlas Jendy, který se probral jako první z toho šoku.
Všichni začnou nasedat, Jenda na místo spolujezdce. Andrew k oknu, doprostřed Týna a já s Leilou v náručí na poslední volné místo k oknu. Dajen tiše vyjede a já se mezitím snažím uklidnit Leilu, která se nadále třese. Jemně ji hladím po zádech a vískám ve vlasech. Je tak drobná, že ani necítím, že by byla nějak těžká. Pomalu se uklidní a položí si hlavu na mé rameno . Po chvilce zaslechnu tiché pravidelné oddechování.
"Co se tam stalo?" Řekne stále otřeseným hlasem Týna.
"To kdybych věděl." řeknu tiše .
Dál se komunikace v autě nedostane, protože všichni mlčky přemýšlí, co se vlastně stalo.

LEILA :

Probudím se v Ravenově náruči. Celá zmatená se rozhlédnu. Co se stalo? Pamatuju si nestvůru a pak nic. Myšlenky mám neuspořádané a zmatené. Pak mi to docvakne, takhle jsem se cítila, když jsem poprvé použila svou moc. Mírně se zavrtím.
"Á, už jsi vzhůru?" zeptá se mně dobře známý hlas Ravena.
"Hmmm, jo, co se stalo? Nic si nepamatuju." hlesnu zničeně. Jak je dobře, že jsem chodila na herectví, no spíše by asi všichni řekli do dramaťáku.
"Ale nic, to je jedno. Prostě jsi upadla do šoku." oznámí mi a já vím, že už z něj nic nedostanu. Jen mi vrtá hlavou co si všichni myslí o tom plamenu, který jsem vytvořila na zničení té nestvůry.
"Kdy už tam budem?" zeptám se, protože nevím, jak dlouho už jsme na cestě.
"Ještě takové dvě hodinky, ještě spi." Odpoví s úsměvem.
Zahledím se mu do jeho smaragdově zelených očí a pomalu přitakám na souhlas. Pomalu si opřu hlavu o jeho rameno a začnu pravidelně oddechovat. Stejně potřebuju přemýšlet. Jestli se sem opravdu dostaly nestvůry druhého a třetího stupně, tak mám míň času, než jsem si myslela. Jde to tak rychle. Bojím se, že to nestihnu. Ale je vzít s sebou nemůžu, je to příliš nebezpečné.
"Ale zase jen cesta tam a bludiště. Poté by byli v Sídle v bezpečí, rozhodně více, než u svatyně kam máme namířeno." Napoví mi mé druhé já.
Musím mu dát za pravdu, no snad něco vymyslím. Ani si nevšimnu, že mi to tak dlouho trvalo, ale jen co otevřu oči, tak zjistím, že už jsme na místě, možná jsem si vážně trošku schrupla.
Máma zaparkuje a my vystoupíme. Rozhlédnu se po krajině, která je plná stromů a skal. V jedné té skále je jeskyně a v ní je svatyně, nad kterou je pak umístěno naše útočiště a tam máme zamířeno. Nejdřív musíme do svatyně a složit přísahu. Jen díky svatyni je toto místo stále plné života.
Jako první sestupuju schody do svatyně, kde se rozžhnou pochodně. Je to obří místnost se spoustou maleb a znaků. Celá místnost je podepřena dvanácti sloupy a po celém obvodu jsou rozmístěny sochy. Vše je z mramoru. Podlaha z černého a stěny se stropem z bílého. Uprostřed je jedna obří socha, která tomuto místu vévodí. Všichni jsou za mnou a stejně jako já si to tu okouzleně prohlíží. Něco mi tu nesedí. Přepnu na spektrární pohled...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 19. prosince 2011 v 13:03 | Reagovat

A? Honem další díl!!! Týnka se mi zamlouvá...;-*

2 Deidushe Deidushe | 6. července 2012 v 11:36 | Reagovat

To jehustý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.