Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





2. Kapitola

21. prosince 2011 v 17:52 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Táák házim na přání Týnky další díl. Ať se líbí. (přepsáno)

UPOZORNĚNÍ: HET bez věkového omezení.


Něco mi tu nesedí a tak přepnu na spektrární pohled a...

vidím spoustu duchů, chránících toto kouzelné místo. Že mě to vůbec překvapuje. Co by to bylo za posvátné místo bez duchů? Usmějí se na mě a začnou mi vysvětlovat, jak to tu chodí při přísaze. Jsou velmi milí a ochotní se s někým bavit asi neměli možnost si s nikým dlouhá léta s někým popovídat. Pokud vím, tak poslední strážce, neboli kněží tohoto místa, zde není už přes sto let. Poděkuju jim za radu a pomoc a přejdu k velké soše, která znázorňuje něco mezi démonem a andělem.
"Leilo, co tam vyvádíš?!" Zavolá na mě Andrew.
Nevnímám ho. Není třeba, mám důležitější starosti. Pokleknu před sochu a spustím. "Ty, jenž vládneš všemu a přitom nicotě, skládám ti můj slib věrnosti a úcty k tobě. Prosím, vyslyš mé prosby a tužby a já budu tvou věrnou bojovnicí světla i temnoty." Dokončím svůj monolog a očekávám, co se stane. Stále na kolenou a se sklopenou hlavou, čekám na svůj ortel. Když se náhle zachvěje zem, socha se pohne a nakloní se blíže ke mně.
"Příjímám tvůj slib věrnosti, bojovnice vznešená." Zahromuje na celou místnost. Pak ke mně promluví tiše. "Znám tvé poslání, přání i tužby a věř, že vždy budu s tebou, ať se zachováš jakoliv."
Ukloním se a tíše poděkuji. Když se socha zase stane nehybnou, zvednu se a mlčky se postavím vedle svých kamarádů, kteří na mě doslova zírají. Matka se jen potutelně usmívá. Ta něco tuší. Uvědomím si.
Na řadu s přísahou příjde Jenda a já se zatím rozhlížím po kamarádech. Příjdu k Týnce.
"Tak co, libí se ti konečně někdo nebo mě budeš stále balamutit, že nikoho nechceš?" Začnu hned úplně jiným tématem, aby se zbytečně neptala. Neodpověděla bych a ona to moc dobře ví.
"No víš, jeden tu je, ale nevím, asi mě nechce." Smutně se usměje.
"Tak kdo?" Optám se.
"Andrew." Špitné tiše a zčervená.
No, to je malér, povzdechnu si. Andrew mě vždy chtěl a nadále chce i když mé srdce patří jinému. Když se dostanu z prvotního šoku zamířím k Andrewovi, který se usměje.
"Ahoj." Řeknu tiše.
"Ahoj copak potřebuješ?" Zeptá se.
A já si všimnu, že na řadu s přísahou příjde Týnka.
"No víš, jen jsem si chtěla něco ujasnit. Víš, jak ti nemůžu opětovat city, že?"
"Jo." Řekne stroze. Já vím, že ho to štve, ale já prostě nemohu. Povzdech se vydere z mých úst.
"Víš já tě mám ráda jako bratra, ale milovat tě nemohu, mé srdce už patří jinému a vždy bude." řeknu a podívám se mu do očí v barvě onyxu. Jeho pohled zněžní a střelí pohledem k Ravenovi.
"Chápu." Smutně se usměje.
"Víš, ale já vím, kdo tě miluje." Řeknu mu s potutelným úsměvem. Jen vytřeští oči. On mi snad nevěří, že by ho někdo mohl chtít a to jen proto, že jsem ho odmítla?
"Kdo." Vydechne nevěřícně.
Můj úsměv se rozšíří. "Týnka." Řeknu prostě. On na mě hledí s pusou dokořán. "Zavři pusu, vletí ti tam moucha." Uchychtnu se. On mě bleskově obejme a zatočí se se mnou.
"Děkuju." Šeptne.
"Není za co a jdi, jsi na řadě s přísahou." Usměji se a popostrčím ho a odejdu k Týnce, která se na mě jen divně podívá, ale nic nekomentuje. Ona snad žárlí a kdybych nebyla slepá poznala bych, že není jediná.

RAVEN :

Žárlivě se dívám, jak se Leila baví s Andrewem. Ale když ji obejme a začne se s ní točit, to už mi kouká z očí vražda. Pak sleduji, jak Leila přejde k Týně a stoupne si vedle ní, zatím co Andrew skládá slib. Když dořekne a socha vyřkne, že slib přijímá, tak se vydá k Leile. Aspoň jsem si to myslel, než začal něco říkat Týně. Ta se celá rozzáří a hodí děkovný pohled po Leile. Následně skočí Andrewovi kolem krku a políbí ho.
Tak teď mi něco uniklo. Zapřemýšlím, co se to vlastně stalo? Přestanu je vnímat a jdu složit slib, po mně ještě Dajen a jsme všichni.
"Tak jdem do úkrytu." Zavelí Jenda a my ho poslušně následujem.

LEILA :

Objevíme se v chodbě se čtyřmi dveřmi, které jsou nádherně zdobené.
"Tak bando, jsou tu tři pokoje se dvěma postelema a ty čtvrté dveře vedou do obýváku se spojenou kuchyní. Z obýváku vedou dveře do koupelny a na záchod. Každý si vemte pokoj a dvojice jsou takové. Leila s Týnou, Andrew s Ravenem a já s matkou. Rozuměli všichni?" Řekne Jenda svůj dlouhý projev a na otázku všichni kývnem, že rozumíme. Neděláme to nějak často? Tak už vím, proč mu narostl takový hřebínek. Všek já ho vrátím na jeho pravé místo a to brzy. Na tváři se mi mihne dravý úsměv.
Rozejdem se do svých pokojů. Já s Týnkou vklouznem do pokoje a hodíme si věci na postele. Týnka se ke mně otočí a následně se vznáším ve vzduchu, díky jejímu objetí.
"DÍKY! Zlatíčko moje!" Zavýskne, až mám pocit, že ohluchnu. Jsem ráda, že je šťastná ale moje bubínky ničit nemusí.
"Týnka, neřvi tolik, ja mám sluch v pořádku a nemáš za co. Jsem ráda za tebe, když já zatím nenalezla štěstí. A teď dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc." zanotuju, co vždy říká mně.
"Hej to je moje věta." řekne a my se kácíme v záchvatu smíchu. Tak dlouho jsme se nesmály a něco mi říká, že se zase dlouhou dobu smát nebudem. Když se uklidníme, zalezeme do postele a nevíme o světě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 18:56 | Reagovat

Nádherné! Ty víš, jak mě potěšit! ;-* Ale Andrew,... blééé! ;-D :-P Honem pokračování, moc se těším!!! ;)

2 Deidushe Deidushe | 6. července 2012 v 12:34 | Reagovat

Hrozně mě to baví.Je to dokonalí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.