Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





3. Kapitola

27. prosince 2011 v 16:04 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Další díl jiného světa, asi to tu stejně nikdo nečte ,ale což pěkné počtení. (přepsáno)

UPOZORNĚNÍ: HET bez věkového omezení.



Ráno se proberu velmi brzy. Kouknu na místo, kde leží Týnka, která ještě spí. Tiše se vykradu do obývací místnosti, kterou projdu do kuchyňského koutu, kde si udělám něco k snídani. Zakousnu se do bagety a koukám se po interiéru. No, je to tu jak z doby našich babiček, zkritizuji toto místo ,ale což. Nechápu jak sem mohl dát tak ošklivý nábytek, když dveře, podlahy, stěny jsou tak nádherné. Dýchají starou dobou někdy kolem Gotiky. Když dojím snídani, vlezu do koupelny, kde mám už připravené věci. Rychle se osprchuji a oblíknu do černých džínů a bílého tílka. Vyčistím si zuby a ještě se nezapomenu namalovat. Poté vypadnu z koupelny a zapnu telku v obýváku. Aspoň, že televizi tu mají a pár krabiček napojení na ní. No poznám video a karaoke. Sedím tam dobré dvě hodinky, když se začnou trousit ostatní.
"Ahojky Týnka, jak jsi se vyspala?" Zeptám se rozespalé kamarádky. Ani nestojí za koment, že vlasy má rozježené na všemožné i nemožné strany.
"Ale jo, jde to, uáá." řekne se zíváním.
Já se jen nad tím obrázkem uchechtnu.
Když už jsme v obýváku všichni, rozproudí se žhavá debata, jak budem pokračovat. Padají návrhy na nějaký boj proti těm příšerám. To samozřejmě prohlásím za nemožné. Nehodlám stratit někoho dalšího než naši Mišku. Dále padají ruzné nápady no buď se nelíbí mě nebo se ke mně někdo přidá. Když se ozve rozptýlení.
"Hele, kdo si jde se mnou zahrát karaoke?" začne Týnka po mě házet kukuč. No, co já s ní mám dělat? Tak se zvednu a přejdu k ní.
"Tak začni, já se přidám." řeknu. Nezpívala jsem od smrti Míši, bez ní to už nebylo ono. Ale což, já s ní jsem ve spojení, tak mi to ani moc už nepříjde. Vlastně díky ní vím, že mám tu schopnost. Můžu říct, že když jsem ji prvně uviděla, jak se vznáší ve své průhledné nádheře nad pou postelí, no, myslela jsem si, že jsem se zcvokla.
Týnka začne muzikálem Carmen. No jo, že já se divim. Usměji se a začnu zpívat repliky Carmen a tak se do toho vžijem, až to začne nápadně připomínat muzikál, který se hraje v divadlech. Když se otočím na naše "publikum", tak se musím málem smát, jak na nás nevěřícně zírají. Až tedy na Andrewa, který nás slyšel na střední. Mimochodem jsem neměla možnost, ji kvůli těm stvůrám vůbec dokončit.
"Ale Ravene, ať ti do té pusy nevletí moucha." zaslechnu dobírající hlas Andrewa.
Jsem v půli věty, když se zaseknu. Vidím Míšu! A i mého strážného anděla Deamona. Co se to ksakru děje? Většinou se musí sakra něco dít, aby se mi tu objevili, natož spolu!
"Leilo! Musíte okamžitě vypadnout, budou tu za dva dny a vy se musíte dostat co nejdál odtud. Musíte pryč, slyšíš?!" Ječí na mě vyděšená Míša. Otočím pohled na Deamona.
"Má pravdu, musíte pryč a musíš zničit toto místo. Nejlepší bude, když je vezmeš k sobě do sídla."
"Ale to je příliš nebezpečné ! Tam je přece nemůžu vzít." řeknu.
"Jen cesta. Pak budete v bezpečí, dokud nezesílíš a nesplníš své poslání." řekne nekompromisně a já vím, že má pravdu.
"Ale co svatyně?"
"Duchové ji zapečetí, zatarasí vstup. Svatyně zůstane celá."
"Dobře." vzdám se a souhlasím.
"Leilo! Leilo! No tak, prober se, na koho to mluvíš, co je nebezpečné?" Křičí a třese se mnou Týna.
"Musíme pryč. HNED! Zabalte si zavazadla a okamžitě jedeme. Budou tu za dva dny. Pospěšte ."
Nikdo se ani nepohl. Nevěří mi. Ani nevím proč, ale to uvědomnění tak bolí.
"Ale.." chce něco namítnout Jenda.
"Hned!" zaječím nepříčetně.
Už se nikdo na nic neptá a radši začnou dělat to, co jsem řekla. Díky bohu za to. Zavazadla dáme do kufru. A já vytáhnu bombu. Kterou jsem pro jistotu vzala z toho starého skladu. Začnu ji časovat na deset minut, to by mělo stačit.
"Co s tím chceš dělat ?" optá se podezřívavě Andrew.
"Musim to tu zničit, nesmí vejít do svatyně.!" Řeknu z důrazem.
"Ale takhle ji zničíš." namítne.
"Ne nezničim, duchové si ji ochrání. Nasedněte si do auta, za chvíli jsem tady. Jo a mimochodem, já řídim."
"Od kdy!" protestuje Jenda.
"Od teď, nikdo jiný nezná cestu, kam máme namířeno." Odseknu už naštvaně a rozeběhnu se zpátky do jeskyně a do obýváku. Položim tam bombu, když mi Deamon ukáže někam dozadu. Tam kde ukazoval, najdu černé kotě .
"Jak ses sem dostalo, mrně? Co?" Popadnu ho a rychle pádím pryč, aby mě to nezavalilo. Vyběhnu z jeskyně a jen co dosednu do auta, začne to vybuchovat.
"Na, podrž mi ho!" šoupnu Ravenovi kotě do ruky a rychle nastartuju a ujíždím jak potrefená husa pryč od toho místa. Ve zpětném zrcátku vidím, jak mi duchové mávají na šťastnou cestu. Budu to potřebovat.
Kouknu se dozadu a vidím, jak se Týna choulí v náruči Andrewa , vedle nich naštvaný Jenda a vedle Jendy je Raven, který s překvapením stále mrká na kotě a kotě na něj . No to je dvojka. Uchychtnu se. Vedle mě sedí máma a vypadá v pohodě. Asi ví, že dělám to nejlepší, co můžu. Aspoň někdo. Projedeme už már vesnic, které jsou téměř opuštěné. Jestli to tak půjde dál tak nikdo nezůstane na zemi a všichni lidé budou bydlet v podzemí. To nedovolím.
Zrovna projíždim poslední normálnější obydlenou vesnicí. Té se nestvůry až tak nedotkly. Už je večer, tak zastavim před restaurací.
"Tak pojďte bando!" zavelím a už se jde. Jenda má pěkně nabubřelí výraz. No jo ještě včera velel on. V restauraci se rozhlédnu a jdu si sednout k velkému stolu. "Sedněte si a objednejte si cokoliv, na co máte chuť." Jen kývnou, vypadájí dost zaraženě.
Když už májí vybráno, nahlásím výběr obsluze a za chvíli je před námi večeře. Po nějaké době jsou všechny talíře vymetené. Vyženu je do auta a sama jdu k baru zaplatit útratu.
"Budu platit a chtěla bych ještě čtrnáct sendvičů, šest dvoulitrových minerálek a jedno kafe v půl litrovém kelímku s uzávěrem, dík." řeknu svou objednávku. Obsluha na mě jen nechápavě hledí. Bože proč když spěchám a mám nervy na pochodu, se na mě všichni dívají, jako by neuměli do pěti počítat? Dám jí několik tisíc. "Už si rozumíme?" zeptám se .
A obsluha hned začne makat. No vida, že to jde. Chce to skrátka motivaci. Za chvilku mám objednávku před sebou. A dokonce srovnané v piknikovém koši. Pěkné. Mlčky si to vezmu a jdu k autu, koš dám do kufru a s kafem si sednu za volant.
"Tak a jedem dál ." Povzdechnu si, ještě dva dny a budem tam. Uklidňuji se. To by se ovšem nemohlo ze zadu ozvat.
"Přes noc, ty ses už totálně zbláznila!" Vyjede na mě Jenda . A můj klid je v čudu.
"Neřvi na mě, seď na zadku a drž hubu!" zařvu, až se kotě lekne a opatrně na mě koukne a zamňouká. Jsem malinko výbušná, ale za to může ten stres. Vážně. "Promiň zlatíčko, to nebylo na tebe." pohladím kotě a nechám ho u Revena . "Snažte se usnout, bude to tak lepší." řeknu a nastartuju motor. Napiju se kávy a vyrážíme dál. Jestli tohle přežiju ve zdravý, hlavně v tom psychickém, tak už všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 18:41 | Reagovat

Wow, dokonalé!  A teď přijde na řadu ta strastiplná cesta... Těšiiing!!! :)

2 Deidushe Deidushe | 6. července 2012 v 12:52 | Reagovat

To je tak hrozně dobrý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.