Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





4. Kapitola

30. prosince 2011 v 20:44 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Tak dálčí dílek věnuji Tris. Doufám, že se bude líbit prosila mych komenty jak se můžu popřípadě zlepšit. Děkuji.

UPOZORNĚNÍ: HET bez věkového omezení, možná jen nedoporučuji slabím náturám. (Přepsáno)



Všichni spí. Právě projíždím temným lesem, který nejen vypadá nebezpečně, ale taky je. Kdybych tu zastavila ani se nenadějem a byli bychom v koncích. Ty zrůdy, co žijí kolem, jsou velmi nebezpečné. Dokud jsme v autě a pohybujeme se, nic se nám prakticky nemůže stát. Netroufnou si na nás, když jsme uvnítř auta.
Tímhle lesem projíždím už dvě hodiny. Začalo svítat, když se proberou mí společníci.
"Dobré ráno jak se spalo?" optám se a napiji se zbytku kafe.
"Jde to" zamrmlá někdo, nejsem schopná identifikovat kdo.
"No tak fajn." řeknu si pro sebe. Jedeme v tichu další dvě hodiny, když se zezadu ozve.
"Já potřebuju čůrat." řekla Týnka.
"Zlato, je mi to líto, ale musíš vydržet." řeknu a hned se Andrew začne obořovat. No jo co zmůže nová láska, že?
"Proč prostě nezastavíš? Ona by si zašla do lesa."
"Nejde to ." řeknu znova klidně. Vždyť vědí, že ty nestvůry jsou skoro všude. To jim to nemůže dojít? Já nemám nervy na to je vést za ručičku a říkat jim vše, co by si už mohli sami domyslet. Mě už ty nervy začínají dost razantně přetékat.
"Ale to nemyslíš vážně!" zařve na mě už neklidný Andrew.
Najednou se objeví Deamon "NESMÍŠ!" řekne a zase zmizí. Super, jako bych to sama nevěděla. Začíná mě bolet hlava. Nádech, výdech...
"Ty debile, pokud bych zastavila a ona by šla do lesa, tak ani nemrkneš a je tuhá, chápeš? Nemůžu zastavit, protože bychom byli mrtví. Mně se taky chce na záchod už čtyři hodiny a já to ani nemůžu zaspat, tak se uklidni, jo?!!" Zaječím na něj flustrovaně a všichni okamžitě zmlknou a jsou ztuhlí. Přece jenom jsem neměla pít to kafe. Je fakt, že aspoň nepadám únavou, ale opravdu bych na ten záchod potřebovala. Povzdechnu si. Nechtěla jsem na něj tak vyjet.
"Tobě se chce čtyři hodiny?" řekne Týnka nechápavě. "Ale to není zdravý, takhle dlouho držet, ne?"
"A řekneš mi, co jinýho mám asi tak dělat?" řeknu jemněji. Týnka mlčí, neví. Povzdechnu si. Ale aspoň jim asi došlo, že opravdu zastavit nemohu. "Až to půjde, tak zastavím a vy se můžete protáhnout, najíst se a dojít si na malou."
Všichni bez řečí kývnou a mamka se na mě starostlivě dívá.
"Jsem v pořádku, mami."
"A budeš, až tohle všechno skončí?" položí mi otázku, na kterou ani já neznám odpověd.
"Nevím." řeknu po pravdě a matka jen smutně pokývá hlavou.
Ujedeme další půl hoďky, když zahlédnu konec tohoto lesa a uvidím začátek nového světlejšího a mírumilovnějšího. Když tam vjedu, zjeví se mi Deamon.
"V tomto lese je bezpečno. Dobří duchové lesa si ho chrání. Až uvidíš konec na dohled, zastav." řekne a zmizí jako minule. Vážně se ho musím zeptat kam furt mizí.
Když dorazim tak, abych viděla konec lesa, zastavím.
"Tady je to bezpečné, můžete vystoupit a dojít si na zachod." A jak řeknu, tak se stane.
Všichni si došli včetně mne. Když se sejdeme zase u auta, tak si každý protahuje ztuhlé svalstvo. Otevřu kufr a každému podám sendvič a láhev vody. Všichni se nají a vypije půllitru vody. I já sním jeden sendvič a napiji se trochu vody. Naliji si vodu do dlaně a dám napít i koťátku, pak mu rozlámu jeden ze sendvičů s tuňákem. Když jsme občerstveni, tak si nasednou zase do auta s jedním sendvičem u sebe. Já vezmu ještě skoro plnou láhev vody. Ale než nastoupím objeví se Deamon.
"Začaruj si auto tak, jak ses to naučila od mistrů, bude to potřeba." řekne vážně.
"Dík za radu." Poděkuji a usměji se na něj. On jen mávne a zase zmizí. Začnu na auto dávat neviditelné kouzlo, dále ochraný štít a protizvukovou bariéru. Poté už nasednu do auta a vyjedeme. Projedeme zbývajícím lesem a před námi se rozléhá pláň . Instinktivně zamknu auto tak, aby se mým spolujezdcům nepovedlo auto opustit. Je tu až nepříjemný klid. Takový nepřirozený.
Ujedeme asi tak pět kilometrů, když se před náma objeví hrůzostrašný obrázek. Vrak modrého auta převrácen v poli a v něm zaklíněná očividně mrtvá postava. Všude je krev a kusy lidského těla. V tom momentě zahlédnu velkou černou zrůdu, co připomíná obřího plaza kříženého s opicí. Právě žere kus nějakého masa a vydává neskutečné skřeky. Jen můžu odhadovat ,že jsou to skřeky štěstí z úlovku. Láme mi to srdce, ale nezastavuji a nekompromisně jedu dál. Vím, že tomu chudákovi už není pomoci . Mno.
Jenda má asi jiné představy. "Zastav!" zařve a snaží se otevřít dveře.
"Ne." řeknu chladně.
"To nemyslíš vážně, to jsi tak bezcitná?!" řve na mě a k němu se přidává i Reven a Andrew.
"To si myslíte, že je mi to jedno? Ten pohled mi trhá srdce, ale já nemůžu zastavit! Skončili byste stejně. Jemu už není pomoci, byl už mrtvý. Nemůžu nic dělat i když tak hrozně chci a ani nevíš, jaký mám nutkání jim pomáhat, ale nemůžu, to to nechápete?" řeknu zlomeným hlasem a po tvářích mi kanou obří slzy.
Bolí to, když si tohle o mně myslí, ale já nemám na vybranou. Ano, nechápou mě ani nemohou, neví to, co vím já, ale i tak mi je z toho mizerně. Kdybych jim to řekla celé tak stejně neuvěří. Jen matka mě trochu chápe nebo mi alespoň věří. Proč nemohou i oni. Nebo aspoň Raven. Od něj to bolí nejvíc. Hlavní je, je dovést v pořádku do bezpečí.
Oni se na mě dívají jako opaření. Hodím po nich ublíženej pohled. Tohle přehnali. Už to nebude po dobrém, už jim to nehodlám vysvětlovat, už mě to nebaví, stejně mi nevěří. Můj pohled se změní v nepropustný led. Utřu si zbloudilé slzy a mlčky jedu dál. Musím se nějak chránit, jinak by se mé srdce nenávratně zničilo. A tak vymažu všechny laskavé emoce a přepnu do útočné pozice.
"Leilo?" optá se opatrně Raven.
Šlehnu po něm ledovej pohled. "Hmm" zavrčím jak podrážděná vlčice. A on se hned stáhne.
"Radší spěte, bude trvat docela dlouho, než se dostaneme k jedné vesnici, kde budete muset být vzhůru." odseknu ledově.
Říkají, že jsem bezcitná ? Tak taková na ně budu, aby věděli, co je to, když jsem bezcitná. Týnka se schoulí vzlykavě do Andrewova náručí a usne. A ostatní ji následují.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 15:59 | Reagovat

Bléé Andrew! :-D Je to suprový, přímo to hltám!!! Honem další dílek, prosím! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.