Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





5. Kapitola

4. ledna 2012 v 21:35 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Tak na přání Tris další díl Jiného světa. Snad se bude líbit. Budu ráda za komenty. (přepsáno)

Upozornění: HET bez věkového omezení. Nedoporučuji slabím povahám.


Když konečně usnul i poslední z nich, tiše nechám stékat horké slzy, které vedou až z mého srdce, už tak rozervaného mým údělem a oni co? Oni to ještě zhoršují, nechápou ani nemohou. Ale stejně to bolí . Takhle mlčky jedu ještě hodinu, když mi máma dá ruku na rameno a stiskne. Já se po ni vděčně podívám. A stisknu její ruku stále na mém rameni.
"Děkuju, že mi věříš aspoň ty."
Máma se vševědoucně usměje. "Víš, už od tvého narození vím ,že jsi jiná, andělé i bohové jsou ti nakloněni a já věřím jejich úsudku. Prosim tě, ještě mi nejde do hlavy, kam nás to vezeš?" optá se zvídavě.
"Do mého sídla. Mám tam hospodyni, která vám bude dělat společnost. Já nebudu mít čas, musim se toho ještě hodně naučit. Většinu už za poslední dva roky umím, ale ještě ne všechno."
"Jak za dva poslední roky? To jsi chodila do školy a bavila se s kamarády, přece." nechápe.
"No víš, já jsem žila dva roky v sídle a pak odjela. Když jsem byla pryč, tak jsem se vrátila v čase přesně na den, co jsem odjela z domova a žila dva roky zase u vás . Byla jsem v jedné současnosti dvakrát, abych toho více stihla." řeknu jí pravdu.
"Aha tak to už chápu. Takže ta služebná tě neviděla vlastně asi tak týden, že?"
"Ano, přibližně tak nějak." přikývnu " Ale teď už dost . Musím probudit ostatní. Zanedlouho vjedeme do zakleté vesnice a o tom ani muk, ano?"
"Neboj, tvé tajemství je u mne v bezpečí." usměje se máma.
Začnu budit zase s ledem v očích mé kamarády. "Vstávat, no tak už se probuďte!"křikla jsem s chladem v hlase. Začali nesrozumitelně brblat ,ale začali se probouzet.
Kotě mi vlezlo na klín a schoulilo se tam . Nechala jsem ho ,nepřekáželo.
"Co, proč nás budíš Leilo?" otázal se Raven. Protože kdyby jste spali tak jste v pěkným průšvihu. No uznejte kdo by se pak měl štvát s ovládanými těli svých kamarádu? Já to teda riskovat fakt nebudu.
"Budeme projíždět jednou vesnicí a já potřebuji, abyste si vzali toto." řekla jsem chladně a ukázala jim špunty do uší.
"Na co?" optal se Andrew. Protože jinak mě čekaji váčně perné chvíle. To jim ovšem říci nemohu.
"Prostě si je nasaďte, radim vám dobře."
"Jo a ty si je jako brát nemusíš?!" obořil se na mě naštvaný Jenda. Bože, to musí být takový paličák?
"Nechcete? Tak nechte být, vy budete litovat, ne já ,já jsem zvyklá na to, co nás čeká. Tak kdo je chce?" optala jsem se naposledy a jediný kdo si je vzal, byla matka. "Jak chcete ,ale zamykám auto."
"Proč?"
Neodpověděla jsem na Ravenovu otázku. Nebyl důvod, jen jsem je se svým všudypřítomným chladem, sjela pohledem. Na dohled se zjevila vesnice celá v plamenech. Za tichých výkřiků Týnky, že jsem se zbláznila, jsem vjela do hořících plamenů. Když jste se rozhlídli, mohli jste vidět úplně ohořelé kostry nebo ještě se zbytky masa na kostech. Tyhle potvory řvaly, kvílely, ječely, prosily o konec svého utrpení. Já jen se zatnutýma zubama poslouchala.
"Musíš zastavit! Slyšíš! Musíme jim pomoc, jsi tak bezcitná ,no tak pust nás!!" křičeli na mě moji kamarádi.
"NE a to je mé poslední slovo." zakřičela jsem na ně . Můj hlas byl ostrý jako břitva. No neříkala jsem to? Že na mne čakají fakt perné chvíle. Oni stále nedali a do toho se ozývalo zvenčí.
"Pomozte nám! Pojďte! Nebojte se! Osvoboďte nás. Vy nemáte srdce!" kvílely ty nelidské bytosti.
Takhle to šlo dobrou půl hodinu, než jsme vyjeli z té vesnice. A hned jak jsme byli z té vesnice pryč, Jenda na mě spustil.
"Proč jsi to udělala? Proč jsme jim nepomohli. Proč jsi nás nenechala." takhle by lamentoval ještě dlouho, ale já ho utla vražedným pohledem. Vážně nemám na jeho výlevy náladu. Už jsem jich slyšela až až. A to už jsem nevydržela a spustila.
"Proč? Ty se mě ptáš proč?" můj hlas byl tak tichý až strašidelný. "Tak já ti řeknu proč. Kdybyste vy, jim nakrásně chtěli pomoc, tak jim stejně pomoct nejde nejsou to lidi, už né a z vás by se stalo to samé , plameny by vás pohltily vaše mysl by se zatemnila . Byla to dobře připravená léčka a vy jejich oběť. Mě nic nedělají, protože už jsem tudy jela asi tak stokrát. Já jsem říkala, že to je nebezpečná cesta, ale Deamon si nedal říct. Říkal, že zase budete v bezpečí, až tam dorazíme, protože nikdo nedokáže projet třemi překážkami. My zdolali dvě a už teď bych vás nejraději šoupla těm potvorám. Ale Míša se přimlouvala a já je poslechla." mluvila jsem na jeden nádech tichým ledovým hlasem.
Všichni byli strnulí děsem ,Týna neměla daleko k hysterii.
"M..Míša? Jako n..naše Myška?"optala se mě ustrašeně.
"Ano jako naše Míša, která zemřela a já už nedovolím další ztrátu." zavrčím tiše.
"Kdo je Deamon?" optal se mě Raven dosti žárlivým tónem.
"Ale copak? Snad nežárlíme? Co? A upřímně myslím, že ti může být jedno kdo to je. Stejně byste mi nevěřili. " protáhla jsem posměšně.
On na mě zíral s otevřenou papulou od údivu nad mou výbušnou náladou a ostatní taky tak, až na mamku. Ta jediná věděla nebo aspoň tušila, že se na mně podepisuje stres.
"Jo a mimochodem Týnko, Míša ti vzkazuje, ať tu volovinu kvůli ní neděláš nebo tě bude strašit do konce tvých dnů." řekla jsem a ukázala na její zápěstí zakryté dlouhým rukávem.
"J...jak to v...víš." Zakoktala se zaskočeně.
"Řekla mi to Míša . Jestli si myslíš ,že tě šmíruju, tak já rozhodně né.

Počítejte s tím, že další pauzu uděláme až za pár hodin, až bude bezpečno. Pak nás čeká ještě jedna vesnice a budeme tam, kam máme namířeno." odpověděla jsem na nevyřčenou otázku a sdělila jim, co bude následovat. Snad budou u té druhé vesnice moudřejší a nechají si poradit . Povzdechnu si a mířím zase do dalšího vraždícího lesa. Tahle cesta je opravdu horor. Snad se z toho a hlavně z nich nezcvoknu. I když takový krásný pokojík v blázinci, kde by bylo božské ticho. No, asi bych tím nepohrdla. Ovšem, to by ještě některá musela fungovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | E-mail | Web | 5. ledna 2012 v 9:12 | Reagovat

Hej, s tím rukávem jsi to udělala schválně!!! Ale ... stejně se mi to hrozně líbí, tak prosím šup sem další dílek!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.