Tyto stráky mohou obsahovat HET(vztah dívka X kluk), ale i SHOUNEN-Ai (vztah kluk X kluk ) Prosím komu se to nelíbí, ať opustí tento blog. Těm co se to líbí, pěkné počteníčko. Dále bych ráda upozornila na autorská práva, vše co je na tomto blogu je mnou vymyšlené, tím pádem mé vlastnictví. Děkuji za pochopení. Vždy u povídky, či kapitoly bude UPOZORNĚNÍ, jestli je to HET či SHOUNEN-Ai a jestli se tam náhodou nenachází scéna nevhodná mladší 18 let.

Vaše Lilien♥





6. Kapitola

19. ledna 2012 v 10:51 | Lilien |  Cyklus- Jiný svět
Tak další kapitolka na přání Tris. Ráda uvítám nové komenty. (přepsáno)
UPOZORNĚNÍ: HET bez věkového omezení.
V této kapitolce narazí na další hrůzné věci. Jak to zvládnou?







Dívám se do černočerné tmy lesa a poslouchám rozhovor, který se odehrává na zadních sedadlech. Kotě mi na klíně klidně oddechuje. Kouknu na něj a pohladím ho. Povzdechnu si a vyhlížím konec lesa. Matka se upřeně dívá na cestu jako by o něčem přemýšlela.
"Copak je mami?" zeptám se.
"Ale přemýšlím, kdy se celý tento svět tak zvrtnul? Kdy se začali lidé bát chodit ven kvůli stvůrám, co jsou na každém kroku. Kdy se změnily ty časy, kdy si mohly děti hrát venku s pocitem bezpečí. A lidi se radši stáhli, do ústraní, do podzemních chodeb. Kdy?" řekne skoro plačtivě.
Je mi líto, když ji vidím, jak je z toho nešťastná.
"Od té doby, co povstal starobylý bůh plný nenávisti k lidstvu a povolal své pomocníky." šeptnu. Vím, že je to pravda, kvůli tomu jsem na tomto světě. Mám se s ním utkat v poslední bitvě.
"A jak to víš?" optá se zvědavě Jenda.
Jen ho zpražím pohledem. Nehodlám jim už nic říct. Jen si budou myslet, že jsem blázen. No i tak si to už myslí.
Konečně vyjedu z toho tmavého lesa a vjedu do světlejšího.
"Tady můžeš zastavit je tu bezpečno" řekne Daemon a zase si zmizí. Zabrzdím a zastavím auto.
"Běžte si na záchod a pak si snězte ještě zbylé sendviče." řeknu chladně a sama si dojdu na záchod a sním svůj sendvič. Dám i kotěti. Napiji se. Protáhnu se .
Zahledím se do lesa, kde spatřím duchy tohoto lesa. Podívají se na mě a kývnou mi na pozdrav. Tak hele, oni si mě pamatují. Usměji se a též jim kývnu na pozdrav. Ohlédnu se zpátky k autu, abych viděla, jak se všichni vrací zpátky na svá místa. Zamávám duchům a sama si jdu sednout. Kotě podám Ravenovi ,ten ho jen mlčky vezme a začne se s ním mazlit. Pousměji se a vyrazím.
Jedeme půl hoďky, když se před námi začne rozléhat velké jezero, do kterého vede silnice ,
po které jedeme.
"Tak a co budeš dělat teď, nó?" zavrčí ironicky Jenda.
Já to nekomentuju a podám jim špunty do uší jako minule.
"Tohle si vemte a ještě tohle." řeknu a podám jim ještě škrabošky na oči, aby nic neviděli.
"Proč?" optá se Andrew.
Neodpovím, jenom je pobídnu ,aby si to vzali. Vezme si to jen máma a Týnka. Na Týnku se jemně usměji a kývnu. Ona mi kývnutí nejistě oplatí.
"Tak dobře, vy, co nehcete tohle, tak vás nutit nebudu, ale jedno vám dám bez diskuzí." vytáhnu tři pevné provazy. "Ruce!" zavelím jen a všechny jejich protesty neřeším.
Když mají ovázané ruce tak, že se nedokážou nijak zranit, otočím se zpět k volantu a zamknu auto. Tiše vyjedu a mířím přímo po cestě do jezera.
"Ty ses zcvokla." lamentuje Jenda a já ho začínám mit plné zuby.
"Drž hubu, já moc dobře vím, co dělám, tak sklapni." syknu. On si jen něco pro sebe remcá.
Já se dlouze nadechnu a vydechnu, začíná peklo. Když se dostaneme pod vodu, uvidíme rozlehlou vesnici plnou chodících mrtvých, namodralých a už silně v rozkladu. Fuj! Tohle místo opravdu nemám ráda. Navíc zjistím že ochraná kouzla na autě se prolomila díky té prapodivné vodě. Navíc mé schopnosti nemám plně pod kontrolou.
Ty ohavné potvory se začnou lepit na auto . Nahlížet do okýnek. A já hned pochopim, o co jim jde a povede se jim to. Uvrhly Ravena, Jendu i Andrewa do stavu hypnózy. Začali sebou šít a snažili se vysvobodit si ruce. Nepovedlo se jim to a začali mě prosit, ať je pustím. Nekompromisně jsem jela dál .
Jedna ta ohavná mrtvola si dovolila skočit na přední kapotu a zahleděla se mi do očí. Já její upřený pohled opětovala . A já se na ní vítězně zašklebila. Mrtvola, když zjistila, že na mě hypnóza nefunguje, začala kvílet a vřeštět. Ostatní potvory se přidaly.
"Pomozte. Pojďte k nám. No tak pomozte." Už nekřičely jako ty minulé. Tyhle na to začali jít vemlouvavě a začaly šeptavými hlásky šeptat, ať se k nim přidáme a náváděly kluky, aby si něco udělali. Naštěstí měli svázané ruce, tak toho moc nesvedli. Týnka a máma jen v klidu a v nevědomosti té hrůzy, co se odehrává venku, klidně seděly a čekaly, až jim dovolím sundat si pásky a špunty.
Protože mě ty hlasy, už ale opravdu štvaly, tak jsem na to šlápla a rychle vyrazila ke konci vesnice a tím pádem i jezera. Jedna potvora se držela pevně. Když jsem vyjela z té vesnice, potvora se na tom sluníčku, co bylo venku, začala svíjet, křičet a nakonec se proměnila v prach.
Ohlédla jsem se na kluky, kteří se dostávali z hypnózy. A jak přicházeli k sobě, na jejich tvářich se začal objevovat šok ze všeho, co se dole odehrálo. Mezitím jsem sundala matce škrabošku a naznačila, že už je vše v pořádku. To samé udělám Týnce. Když zpozoruji, že jsou kluci jasně při sobě, spustím na ně ledově.
"Stálo vám to zato? Tak stálo?!" to už jsem řvala.
"Ne." šeptnou zničeně.
"Ono by vás asi zabilo, kdybyste mě poslechli, co?!" spustím na ně znova.
Jsem vyděšená ne ,že ne. Ty potvory jsou opravdu nebezpečné a je těžké slyšet prosby kamarádů ,které nemůžete splnit.
Chvíli bylo ticho a já v klidu jela, když se ozval Raven.
"Jak to ,že ti nic neudělaly, jako nám?" zeptal se zmateně.
Povzdechnu si. "Protože já už tu jedu asi tak po sté stejnou cestou přes všechny ty hrůzy, tak proto na mě neplatí. Už jsem si na to zvykla." odpovím klidně.

"Ty jsi tohle prožívala několikrát?" řekne zděšeně. Kývnu. "Jiná cesta neexistuje už více jak sto let. Vlastně od doby kdy padly tyto vesnice do nevole bohů a ti je prokleli. " Naštěstí se nikdo nevyptává a dále jedeme v tichu, dokud nevjedeme do další vesnice.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sluníčko09 Sluníčko09 | Web | 19. ledna 2012 v 16:23 | Reagovat

Je to úžasné! :)

2 Tris Tris | E-mail | Web | 19. ledna 2012 v 18:14 | Reagovat

Wow! Perfektní! Honem další!!! Prosím...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.
William Shakespeare.